Buněčná propojení prostřednictvím tunelujících nanotrubiček

Abstract

Tunelující nanotrubičky (TNTs) představují klíčovou formu přímé mezibuněčné komunikace, která umožňuje přenos organel, molekul a signálních drah mezi buňkami a významně se podílí na progresi glioblastomu (GBM). Tato diplomová práce se zaměřuje na studium TNTs u lidských glioblastomových buněčných linií s využitím konfokální mikroskopie a nově navrženého mikrofluidního systému. Unikátní mikrofluidní systém umožnil sledování vzniku a dynamiky TNTs mezi jednotlivými subpopulacemi buněk U87 (EGFP, LifeAct-Scarlet, wild-type) v kontrolovaném prostředí. Bylo prokázáno, že frekvence tvorby TNTs je ovlivněna buněčnou linií i indukcí oxidačním stresem, přičemž nejvyšší výskyt TNTs byl pozorován u wild-type buněk. TNTs umožňovaly komunikaci nejen mezi identickými, ale i mezi různými buněčnými typy, čímž odrážely komplexitu heterogenní nádorové populace. Výsledky potvrzují, že nepříznivé podmínky prostředí stimulují vznik TNTs, které mohou přenášet mitochondrie i biomolekuly a podporovat tak metabolickou adaptaci a rezistenci nádorových buněk. Zároveň bylo demonstrováno, že mikrofluidní technologie představuje efektivní nástroj pro modelování těchto procesů a může sloužit ke studiu intercelulární komunikace.